Zlatan Ibrahimovic
Tak jak se vlastně jmenuje? Televizní komentátor volí příjmení, na zádech hráče čte divák křestní jméno. Nejsme totiž ve Španělsku a umělecké přezdívky se jinde moc netrpí. Tady však rozhodl vox populi. Sám Zlatan Ibrahimovic nechal v internetovém hlasování rozhodnout fanoušky, co si má nechat nažehlit nad svoji devítku. Jedenašedesát procent bylo pro první variantu, demokracie zvítězila.
Volba žít ve svobodném světě, kde jim nikdo nebude vyčítat jejich etnicky »nečisté« manželství, přivedla bosenského muslima Sefika a chorvatskou křesťanku Jurku daleko na sever. Každý měl dvě vlastní děti, v novém domově přivedli na svět další pár - dívku Sanellu a chlapce Zlatana. Na chudobu si nestěžovali a později, v době jugoslávského konfliktu, děkovali nebesům (snad každý jinému bohu), že jim vnukla nápad odstěhovat se.Nejmladší syn se potuloval po předměstí Malmö a maminka ho raději tahala všude s sebou, aby se nepřidal k nějaké partičce pouličních slídilů. Klíčové pro další osud byly časté návštěvy
diskontního obchoďáku Skopunkten. Dražší nákupy si rodina nemohla dovolit, a tak si odsud Zlatan odnesl první kopačky doslova za pár korun. Totiž odnesl... Pověst vypráví, že jakmile byly zaplaceny, okamžitě se do nich přezul a začal se prohánět mezi regály.Tak začalo období okopávání domovské zdi, rozbíjení oken a lekání řidičů na silnici točící se kolem domu Ibrahimovicových. Zprvu to totiž nevypadalo, že by z těch levných kopaček čouhaly hubené nohy, jež ho jednou proslaví jako budoucího světového kanonýra. Míče létaly mezi automobily a div že nezpůsobily hromadnou havárii. Prevence byla jednoduchá - přihlásit malého čahouna do skutečného týmu. A tak se potomkovi jihoevropských přistěhovalců stal prvním působištěm klub pojmenovaný příznačně Balkan.Trenér Michael Andersson zůstal jako opařený, když po svém důrazném proslovu k osobě mladého útočníka uslyšel jako odezvu větu: "Kdo si myslíte, že jste? Snad moje matka?" 
V tu chvíli nahlédl do myšlení svého svěřence hlouběji, než by si býval předtím byl pomyslel. Fixace na rodinu zůstala v nitru vysokého fotbalisty, ačkoli se všemožně zdráhal dát tento cit najevo.Naopak, sebevědomím (hraným, nebo přirozeným?) Ibrahimovic jen sršel. Švédská média mu zprvu šla na ruku, ale nakonec se mu vysmála. Bylo to za jeho větu, z níž i mnozí fanoušci nabyli dojmu, že tady někdo přestřeluje. "Jsem jako Muhammad Ali," rozpovídal se teenager. "On když řekl, že někoho vyřídí ve čtvrtém kole, udělal to."Nicméně na hřišti jeho kopačky velikosti 47 řádily skoro jako šestnáctiuncové rukavice legendárního boxera v ringu. Nebylo to za moc peněz, vždyť ve švédských klubech je zvykem platit z velké části i poloprofíky, ale funkcionáři Malmö FF moc dobře věděli, jaký talent si na plný úvazek pojistili.Nepřehlédnutelný mladík měl od začátku jednoho zastánce a nějakou shodou okolností se do této role vtělil trenér reprezentačního celku. Lars Lagerbäck nemusel řešit dennodenní Ibrahimovicovo primadonství a pozval ho do týmu už jako devatenáctiletého. "Hned jsem poznal, jaký potenciál v něm je. Měl jsem možnost sledovat Tomase Brolina a Fredrika Ljungberga, když začínali. On je lepší. Má
všechno - psychiku, rychlost, techniku," oslavoval svého chráněnce čtyři dny po jeho dvacátých narozeninách. Ibrahimovic přišel na hřiště zahajovacího kvalifikačního zápasu mistrovství světa 2002 proti Ázerbájdžánu po hodině hry a za tři minuty dal třetí gól domácích. Stockholmská Rasunda málem spadla.Jiný velký kouč už rok předtím projížděl zápisky svých skautů a údaje o skvělé bilanci zázračného švédského střelce ho zaujaly. Arséne Wenger se dokonce pokusil o malý trik - nechal na dres londýnského Arsenalu s číslem devět nažehlit jméno Ibrahimovic a poslal ho do Malmö. U tamních funkcionářů ještě nepochodil. Jejich kalkulace s možností, že za rok už budou prodávat reprezentanta, nebyla zase tak velkým hazardem a vyšla.Holandské probouzení tygra 
V Malmö rázem mohli do mapy Evropy zapichovat četné vlaječky do míst, odkud o jejich klenot projevili zájem. Rozhodl moment, o jakém se později píše, že na hráče sedl dotek génia. A přitom to bylo v obyčejném přípravném zápase v moderním španělském tréninkovém centru La Manga. Bylo to takhle ke konci března, švédský klub hrál s norským Mossem. Koho by napadlo takový duel sledovat? Inu, jen někoho s fištrónem, a ten Leo Beenhakker má. Jako u vytržení koukal na to, jak si nějaký Švéd s evidentně exotickým původem tropí ze soupeřů šašky. Prvního přehodil, druhého si obhodil patičkou a brankáře překonal nevídaným volejem pod víko. Za necelý půlrok byl autor tohoto kousku v Ajaxu.Štěstí na velké postavy Zlatana v tu chvíli opustilo. V Amsterdamu ho čekal podmračený pohled muže jménem Co Adriaanse. "Přišel jsem do Holandska chtivý do hry jako tygr. Tenhle člověk mě držel uvázaného a dával mi volnost na deset minut. Teď se chci vrátit zase jako tygr," poslal svůj vzkaz na rozloučenou trenérovi, jenž byl odvolán už v listopadu 2001, několik měsíců po Švédově příchodu do nového působiště.Opět to samé - superlativy v médiích, ale pak i ironická šťouchnutí. První přišlo z bulváru. "Ibrahimovic je posedlý Arenou, co kdyby ho nechali přespávat ve vápně?" zeptal se jeden takový potměšilec, když se nová hvězda Ajaxu už asi posté vyznala z bezmezného obdivu k domovskému stadionu. Pak se přidala
seriózní periodika. "Jeho ego je možná tak velké jako Stockholm, ale ne tak velké jako Amsterdam," zněl další z uštěpačných šlehů.Kdo ví, jestli přibrzdil kvůli tomu, nebo jestli rozhodla osobnost Ronalda Koemana. Nový kouč se podobně jako jeho předchůdce nijak nehrnul, aby umetl černovlasému Seveřanovi cestičku do základní sestavy, lehce zmoudřelý hráč si ji tréninkovou dřinou nakonec vyšlapal sám. Pointa? Rozhodující gól na 3:2 ve finále poháru proti Utrechtu.Jestli mu někdo z novinářů zůstal věrný, pak to byl vlivný redaktor velkého švédského deníku Aftonbladet. Jen jemu se svěřil o nabídce z AS Řím. Už už ji přijal, vždyť Itálie jeho jižní geny probouzela k činnosti. Údajných třináct milionů eur se pozdávalo i mnohým v Ajaxu, ale řekli si - počkáme. A dobře udělali - to bylo totiž ještě loni a v následující sezoně Ibrahimovicův talent pukl jako popcorn a vydal ze sebe to nejlepší. Výsledkem byla letošní nabídka Juventusu, kam mezitím přešel římský trenér Fabio Capello, a 19 milionů na amsterdamském kontě.Nad stadionem Ta'Quali se mraky převalovaly dost líně. Ale když vykouklo sluníčko, potrápily jeho paprsky trávu největšího maltského stánku. Když se po něm Zlatan den předtím poprvé prošel, šklebil se. On, milovník krásných arén, má hrát tady? To je snad parodie na mezistátní zápas. Skoro byla. Domácí tým, postrach mnohých favoritů, dostal od Švédů sedm gólů, z toho od Ibrahimovice čtyři. Kvalifikace mistrovství světa se rozjela úspěšně.Bylo to deset týdnů po penaltovém vyřazení ve čtvrtfinále EURO 2004 ve Faru. Tamní stadion si sice užil, ale nizozemskou branku, stejně jako jeho spoluhráči, Ibrahimovic netrefil. Dobrý dojem však zanechal zejména jeho »gól snů« do italské sítě. Hlavně díky němu nechyběl už podruhé mezi padesátkou nominovaných na Zlatý míč.V Juventusu to neměl zprvu navzdory trenérově náklonnosti lehké. "Kde na něj vzali?" divil se znalec poměrů Alessandro Del Piero. V jeho osobě narazil švédský dlouhán na primadonu mnohem větších rozměrů, a tak si řekl, že do těchto výšek jeho ego přece jen nikdy nedoroste.Přežil krátké náhradnické období a už táhne spolu s ostatními Starou dámu svým fotbalovým uměním někam hodně vysoko.
